Mladá žena je pořád ve mně

01.08.2012 22:00

... KRÁSNÉ A NA ZAMYŠLENÍ ...
# # # # #
# # # # # Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě
# # # # # nemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku.
# # # # # Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila,
# # # # # že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál
.
 


# # # # # Mladá dívka je pořád ve mně

# # # # # Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
# # # # # řekněte, koho to před sebou vidíte.
# # # # # Ach ano, je to jen ubohá stařena
# # # # # s divnýma očima a napůl šílená.
# # # # # Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
# # # # # nevnímá, když po ní něco se žádá,
# # # # # o světě neví, jen přidělává práci,
# # # # # boty a punčochy napořád ztrácí.
# # # # # Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
# # # # # už potřebuje však krmit a přebalovat.
# # # # # Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
# # # # #
# # # # # Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
# # # # # Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
# # # # # než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
# # # # # Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
# # # # # s bratry a sestrami slád' život jako med.
# # # # # Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
# # # # # dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
# # # # # V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
# # # # # co skládala svůj slib za bílou kyticí.
# # # # # A když mi bylo pár let po dvaceti,
# # # # # já chtěla šťastný domov pro své děti,
# # # # # pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
# # # # # jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
# # # # #
# # # # # A je mi čtyřicet, synové odchází,
# # # # # jenom můj věrný muž pořád mě provází.
# # # # # Padesátka přišla, ale s ní další malí,
# # # # # co u mě na klíně si jak ti první hráli.
# # # # # Však začla doba zlá, můj manžel sesnul v Pánu,
# # # # # mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
# # # # # Život jde dál, mé děti mají vrásky
# # # # # a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
# # # # #
# # # # # Příroda krutá je, i když byl život krásný,
# # # # # na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
# # # # # Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
# # # # # kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
# # # # # Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
# # # # # a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
# # # # # Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
# # # # # vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
# # # # # Málo bylo těch let a netáhla se líně,
# # # # # já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
# # # # #
# # # # # Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
# # # # # neuvidíte seschlou stařenu,
# # # # #
# # # # # Teď už - MĚ uvidíte!