Jak jsem se měla a mám

17.01.2011 21:21

Tohle bude takové přátelské povídání „u kafíčka“...

 

Prosinec a Štědrý den

Prosinec byl (a leden je také) hodně meditační (např. brány 12.12. a 21.12, Štědrý den...), přátelský, tvůrčí, sdílecí. Moc se mi líbil – žádný shon a předvánoční „nervy“. Částečně i proto, že mám naprosto úžasného tatínka, který ozdobil stromeček, napekl s přítelkyní cukroví (já ho stejně moc nejím) a uvařil štědrovečerní večeři (tatínek vaří většinu jídel)... já jen poklidila dům (žádné drhnutí ani gruntování), nakoupila a zabalila dárky. Kdyby nebylo dárků a toho stromečku, tak bych ani nepostřehla, že se Vánoce přiblížily.

Změna nastala až na Štědrý den – navštívili jsme sousedy, sešli se společně s rodinou mého bratra a ten večer...!!! Celý den byl moc krásný a příjemný, ale večer, když jsem dala dobrou noc své sladké neteři a vracela se domů, najednou jsem měla velmi zvláštní a blažený pocit. Ten večer jsme měly naplánovanou meditaci s kamarádkami (dálkovou) a ta také proběhla. Byla naprosto úžasná – detaily prozrazovat nebudu, jen to, že jsem se při ní setkala a cestovala i s mým Milovaným. Nechtělo se mi zpátky, protože v této dimenzi a realitě spolu ještě fyzicky nejsme, ale on se šibalsky usmíval a pošeptal mi: „Jen hezky utíkej zpátky a jdi se podívat ven, čeká tam na tebe překvapení. A až ti na nos usedne první vločka, budeš vědět, že je ode mne.“ Přiznávám, že jsem mu moc nevěřila, protože během dne spíš poprchalo, ale poslechla jsem ho a šla ven. Sešla jsem se schodů, zavřela oči, zhluboka se nadechla, nastavila tvář nebi – a na nos mi spadla vločka!!! Otevřela jsem oči a zadívala se nad sebe – nebe plné hvězd, mraky téměř žádné a z nebe se snášely vločky!!! A kolem mne stála a poletovala spousta andělů!!! Cítila jsem jejich přítomnost a z dálky slyšela jejich šepot. Bylo to překrásné. Celý svět jich byl plný. A zůstali, jak slíbili, až do Tří králů....

 

Přelom roku

Už někdy v polovině prosince jsem věděla, že na Silvestra budu mít nějaký program, ale naprosto jsem netušila jaký. Nicméně jsem zůstala otevřená příležitostem a těšila se, co přijde. A přišlo. V úterý mi zavolala Miriam (Mirka Petrovičová), jestli bych s ní chtěla jet do Krkonoš, že se tam chystá takové menší setkání... ani nedořekla a já měla jasno. Stačilo asi 30 vteřin, abych věděla, že jedu. Ve středu mi volala znovu, jestli bych nechtěla přijet hned a přespat u ní (původně jsme se měly potkat až druhý den ráno a rovnou vyrazit). Váhala jsem asi 5 minut. A bylo to naprosto fantastické. Od A až do Z. Mluvím o tom hlavně proto, že tohle je přesně ten způsob, jakým budou věci od teď fungovat. Vlastně už tak fungují nějakou dobu, jen to možná chvíli potrvá, než si to úplně uvědomíme a přejdeme na tenhle „systém“.

No a kde že jsme byly?

Ve Sklenařicích – to je u Vysokého nad Jizerou. Alenka Olšarová (úžasná bytost) tam nově otevřela meditační centrum. Přetvořila ho z bývalého penzionu Harry na překrásné Centrum Hara!!! V současné době ho zabydluje a dolaďuje (ale už teď je to tam moc krásné a příjemné) a také pracuje na webových stránkách (www.haracentrum.cz) – až budou hotové, přidám to do odkazů. Tohle centrum je určeno jednak pro semináře a kurzy (také tam pár uspořádáme), ale také pro vzájemné setkávání a také odpočinek těch, co ostatním semináře, kurzy a léčení zprostředkovávají!!! Což je báječná myšlenka – aby ti, co ostatním přinášejí léčení a pomoc, měli také kde načerpat síly!!!

No a to se rozhodně povedlo. Celé to setkání bylo fantastické. A přesně to vystihlo způsob, jakým se budeme dávat dohromady a spolupracovat (budeme-li chtít). Každý zná někoho, ten zná někoho a pak zjistíte, že tak či onak už jsme všichni propojení. A že i když se sejdete a jste třeba každý z trochu jiného „odvětví“, tak směr máte stejný a vaše cesty jsou v mnohém podobné a často se protínají... Bylo to velmi milé, radostné, léčivé a inspirativní. Jsem moc ráda, že jsem tam mohla být, se všemi se potkat a krásně si popovídat či prostě jen tak existovat. (A brzy je přidám do odkazů, abyste je mohli třeba také poznat...).

 

4. ledna

Ten byl naprosto úchvatný!!! Začalo to překrásným východem slunce. Běhala jsem od okna k oknu a fotila. Ten den bylo zatmění Slunce. Vezla jsem zrovna tátovu přítelkyni do Příbrami a doslova mi to bralo dech. Přijížděla jsem ke „kruháči“ a přede mnou zářilo Slunce, jakoby honem chtělo poslat co nejvíc paprsků, než se schová - a kolem něj byla duha!!! Ale jaká – nebyl to takový ten půlkruh. Spíše jen dva mohutné barevné sloupy a za každým z nich zhruba uprostřed jakoby zářilo další Slunce!!! Takže vlastně svítily hned tři. Ale co víc. Já viděla, kde ta duha začíná a končí a tou branou jsem projela!!! Něco takového jsem nikdy dřív nezažila. Bylo to přímo pohádkové. Protože byl dost provoz, tak jsem nemohla zastavit a když se mi to podařilo, tak jsem zase neměla dostatečný výhled. Přesto jsem se to pokusila aspoň trochu zachytit na fotkách. A stejně tak i po tom zatmění. To bylo zase jakoby se zastavil čas... najednou se úplně změnila energie. A když zatmění pominulo, tak to zase Sluníčko dohánělo...

Odpoledne jsem si užívala u kamarádek a nechala se jimi rozmazlovat (manikúra, pedikúra, kosmetika) a večer jsem ještě stihla meditaci u Miriam. Jako všechny, i tahle se povedla. Pro ukázku jsem i tohle nafotila (všechny fotky najdete v Galerii). Už samo o sobě to, že bylo dopoledne zatmění Slunce a zároveň i novoluní, bylo magické. Navíc jsme ale dělali Plán pokladů a přání. Mluvím o tom proto, že jsem jen chtěla říct, že to funguje úplně úžasně. Na všech těch přáních se pilně pracuje. A ne, že JÁ bych se nad nimi nějak dřela a trápila! Mám pocit, jakoby na tom dělala celá armáda bytostí. Je to fantastické – a cítím, že z toho i ony mají radost. I takhle to funguje v Nové Zemi...

 

11. ledna

To skoro ani není třeba rozebírat. Věřím, že jste všichni cítili sílu toho data a náležitě si ho užili. Já ten den chtěla jet na seminář, ale pak mi přišlo, že ne, že mám jiný úkol. Nicméně do Prahy jsem jela. Svůj úkol jsem tam splnila. Jen se zmíním o tom, že přesně v 11:00 h jsem vjela do husté mlhy a zrovna z CD zazněla mantra Napsali na nebe („Vyšehradští“ vědí, o čem mluvím) a že v 11:11 se ta mlha rozplynula.

Večer jsem se i já přidala k meditaci v Síni Slávy v Městě Králů (znovu Světlušce díky za upozornění a pozvánku). Úkoly jsem dostala a přijala. A navíc jsem pocítila i úžasnou podporu od ostatních. (Jen Světelná rada mne překvapila svou přísností, ale zřejmě to tak musí být. Koneckonců plníme svou misi a sami jsme se pro to rozhodli, tak jaképak rozmazlování...) S mnohými z vás jsme se tam setkali. A kdo nebyl tam, pak měl zase jistě jiný úkol na jiných místech. Možná i na planetě Zemi :-D.

 

To by myslím pro teď stačilo. Napíšu toho víc, ale to už bude v příštím článku, který bude o tom, jak vnímám úkoly, události a způsob „práce“ v tomto roce a Nové Zemi.

 

Tak zatím...

 

 

Pro www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová

">