Říjen

06.10.2011 21:13

Tento článek bych začala mandalou s poselstvím od Lenky Chudějové:

Díváme se sami sobě do tváře a vnímáme sebe jako někoho jiného. Chtěli bychom být jako ten, nebo jako ona. Mít jeho vlastnosti, bohatství, postavu. V zahlcení informacemi jací bychom měli být, nedáme prostor sami sobě. Tomu s čím jsme přišli na tento svět, své vlastní jedinečnosti, své vlastní esenci. Každý je krásný a dokonalý, pokud využije svého kouzla, své osobnosti. Užívá si své tělo, své nadání, své schopnosti, s radostí, lehkostí a naplno. Naplno přijme to, jaký je a nepátrá po tom jaký není. Přijímáním sama sebe, přijímá i ostatní ve svém okolí…

http://www.mandalysposelstvim.cz
 
/album/a43/a10-rijen-prijeti-sebe-sama-jpg/  /album/a43/kopie-10-rijen-prijeti-sebe-sama-jpg/

 

 

A měli bychom přijmout i celý svůj život. Takový, jaký je. Se vším všudy. Nejen jeho dary, ale i trní, kterým se občas musíme proklestit, překážky, které musíme přelézt či obejít... A také všechny kolem nás. Stále ještě hodně sklouzáváme k souzení a posuzování - kdo jde dobře a kdo špatně, kdo je lepší a kdo horší. Ale nic takového neexistuje! Možná jde někdo jinudy, ale to neznamená, že jde špatně. Každý jde tou cestou, pro kterou se rozhodl a ta nemůže být nikdy špatně. Možná není dobrá pro nás, ale v tuto chvíli je nejspíš ta správná pro něj. A nezáleží na tom, jestli jí půjde do konce života nebo jestli se sám za pár chvil rozhlédne a zjistí, že by šel raději jinudy - třeba vedle nás... teď jde touhle cestou, protože si to zvolil a protože tudy jít potřebuje.

Také se mi stává, že někdy se pro něco rozohním. To když vidím, že se děje nějaké "bezpráví" nebo když jsme do něčeho nuceni a tlačeni zákony a předpisy a jsme tím zbavováni osobní svobody. A tehdy mám tendence soudit a posuzovat a začít "bojovat". Jenže ono není nikdy nic jen bílé nebo černé. A protiargumentací ničeho nedosáhneme. A ani ukazováním toho, kdo z nás dvou je "pošahanější"... Nezbývá než přijmout situaci takovou jaká je a pokud to tak i nadále cítíme, pak se rozhlédnout a zjistit, jaký krok udělat, aby se to změnilo. Koneckonců změna je život a čím je něco evidentně vyhrocenější a nefunkčnější, tím nevyhnutelnější ta změna je...

 

Další věc, která se ve mě poslední dny ozývá je, že "dost bylo zrcadlení". Lidé kolem nás už by neměli "sloužit" coby "zrcadla". Sebe už přeci známe a pokud ještě váháme, pokud chceme zjistit pravdu o sobě, měli bychom se podívat do zrcadla či do svého vlastního nitra. Teď je ideální čas na to dívat se na ostatní a vidět a slyšet JE. Vnímat je v jejich celistvosti. Podívat se na svět jejich očima. Starat se o své milované a bližní...

 

A co nás čeká zejména v posledním tohoto měsíce je další transformace. (Blíží se období Dušiček a Samhainu.) Z našich životů bude opět odcházet velmi mnoho přesvědčení, pocitů, vzorců a vůbec všeho, co už nám neslouží nebo na co jsme se nezdravě upnuli. Přijdeme o vše, o čem si budeme myslet, že to "vlastníme". Nic na světě není navždy a nic nemůžeme vlastnit. Trvalá je jen naše duše, bezpodmínečná láska a Bůh - Vše-co-je. Nebojujte s tím. Čím více budeme lpět a bojovat, tím více budeme ztrácet. A tím víc to bude bolet. Poděkujme za to, co bylo součástí našeho života a nechme to odejít. Radujme se z toho, co je kolem nás i v nás teď i z toho, co k nám přichází. Užívejme si každý den tolik, kolik jen to bude možné. Přijměme to, že se jedná o neustálý koloběh. Stále bude něco odcházet a umírat aby se mohlo zrodit nové... Vydali jsme se na tuhle cestu a mysleli si, že když jdeme cestou svého srdce, že už to bude stále krásné a že to, co k nám přijde nově, to už s námi zůstane. Ale život je neustálý koloběh. Věci se budou stále měnit a my také. Přijměme to.

 

Hodně síly a lásky v našich Posvátných Srdcích,

 

 

M.

 

 

Pro www.posvatnesrdce.cz napsala Marie Kuchařová. Tento článek je možný dále šířit v nezměněné podobě a s připojením tohoto odkazu.

Diskusní téma: Říjen

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek