Palestina

15.11.2012 22:11

Palestina

Tato výzva vznikla 15. listopadu 2012. Dnes (18.11.) jsem ovšem na FB našla zajímavý a silný obrázek, u kterého autor navrhuje, abychom si jej umístili do výše 3. oka a "pracovali s ním" při vizualizaci Míru na Středním Východě a tím i na celém světě.... Dávám jej záměrně na začátek pro případ, že nechcete číst dál.

 

 

 

15.11.2012 Pozn.: Stala se zvláštní věc. Napsala jsem tuto výzvu a ona se neuložila. Celou záložku jsem "omylem" překryla fotografií mrtvé matky a dítěte a plačícího otce a manžela, který se nad nimi skláněl... Skoro všechny fotografie jsem do té doby smazala a zůstaly jen dvě. Dobrá tedy. Vložím nakonec pouze tyto dvě. Pokud na to nejste připraveni, nečtěte dál.

 

Výzva:

K této výzvě mne přiměly právě fotografie na FB. Fotografie dětí, které byly zabity v Palestině. Koukala jsem na zprávy na internetu a zkoušela se v tom zorientovat, ale vlastně mne to nezajímá. Koho by zajímalo kdo co komu udělal, když umírají lidé a hlavně tak malé děti? Koho to k čertu zajímá proč to začalo?!

 

Tato výzva není určena pro ty, kteří se necítí dost silní na to, aby to ustáli (a nemám jim to "za zlé", je to fakt drsné a mnoho z nás má co dělat "se sebou"). Není určená ani těm, kdo jsou přesvědčeni, že vědí, kdo je tady "ten špatný" a kdo by za to všechno měl pikat... Ne. Tato výzva je určena těm, kteří si alespoň vzdáleně dokáží představit tu bolest, kterou cítí lidé tam (bez ohledu na "stranu" na které stojí) a soucítí s nimi. Chtějí jim pomoci. Myslím, že každý, kdo poznal skutečnou ztrátu, necítí touhu po pomstě. Dokážu si představit, že bych bojovala, ubližovala a snad i zabila, kdyby to mělo zachránit život mého syna. Ale pokud bych ho ztratila - a pokud bych vůbec dokázala dál žít, asi bych nakonec sebrala všechny své síly a vložila je do toho, abych našla cestu, jak začít mír. V jeho jménu. Aby jeho smrt nebyla zbytečná. Já vím, je divné o tom takhle přemýšlet a malý ustrašený hlásek ve mně říká: Vůbec na to ani nemysli a honem pryč od toho. Ale někde uvnitř hluboko je hlas silnější a vyrovnanější. Pusť se do toho, dlužíš jim to... Dlužím? Asi ano. Možná, že jim opravdu něco dlužím. Proč musely ty děti zemřít, aby se něco začalo dít? Jenomže jejich smrt vyvolává v mnoha lidech vztek a nenávist, ale proto přece neumíraly...

 

Pojďme se spojit ve společné modlitbě. Modlitbě za to, aby se Potenciály změnily. - Na vysvětlenou: Překládám právě chan. od Kryona a on znova opakuje to, co již několikrát: "Jak se vede Židům, tak se vede světu. Mír v Izraeli nastane, ale bude to trvat ještě jednu generaci. Ten mír však nevzejde ani z USA a dokonce ani od Židů. Vzejde z Islámské země. Tyto potenciály se vyvíjejí." Pojďme se modlit za posun. Nejde o předpověď, ale o potenciály. Pojďme poprosit Boha - jako milovaného otce a člena rodiny. Ne aby zasáhl (jsme planeta svobodné vůle), ale aby zesílil naše světlo natolik, aby proniklo do nejtemnějších koutů té země a myslí těch, kteří v tomto mohou něco změnit. Těch, kteří to mohou svojí vůlí i činy zastavit. Aby jim toto světlo pomohlo uvidět, co se skutečně děje a třeba i možné řešení, aby se mohli sami rozhodnout. Poprosme Boha, aby nám samotným pomohl lépe vidět, slyšet a cítit - abychom ve svém nitru nalezli cestu, abychom mohli přispět k míru v Palestině a tím na celém světě. Nesme si tuto modlitbu ve svém srdci teď a tak dlouho, dokud nenastane mír. A on přijde. Vím to! V hloubi srdce to cítím a vy také. Možná že to, co v tomto směru uděláme, se bude zdát jako prkotina, ale věřme, že když se naše malé krůčky poskládají, vytvoří docela významný úsek cesty...

 

Právě teď mi tečou slzy jako hrachy, ale přesto necítím vztek. Srdce mě bolí, ale i přesto se v něm sbírají pocity soucitu, lásky a ještě čehosi, co nedokážu pojmenovat. A toto všechno proudí ze srdce ven směrem k Palestincům, Izraelcům a dál... Cítíte-li to stejně, myslím, že tohle je jedna z těch chvílí, kdy je potřeba vylézt nahoru do věže majáku a zapnout světla na plný výkon. Správný čas pro Tiché strážce... Vyslat ze srdce zprávu, že vše je vpořádku. Ačkoli to z lidského hlediska může vypadat nesmyslně. Řekněte matce či otci, kteří drží v náručí takový malý uzlíček bez života, že vše je vpořádku... Tím spíš potřebují cítit lásku, uslyšet zprávu, že jejich děťátko je teď už v bezpečí a že se zase vrátí... A ono se vrátí. A možná že opět k nim.

 

Pokud jste dočetli až sem, pak vám děkuji. Díky, že jste tu se mnou a s těmi dětmi...

 

S Láskou,

 

 

 

M.

 

P.S.: Holčička v záhlaví této výzvy se jmenovala Jana. Již nežije. Fotografii jejího ohořelého tělíčka jsem sem vložit nedokázala...