Od Gaii s láskou...

12.10.2013 21:55

Od Gaii s láskou…

 

Často se setkávám s prohlášeními, že Gaia (Matka Země) potřebuje toto nebo tamto. Že jí máme pomoci tímto způsobem a pokud zvolíme jiný, že jí vlastně ubližujeme… Hodně lidí si myslí, že ji devastujeme už natolik, že se nás buď brzy zbaví – „vždyť jsme přeci paraziti“ – nebo sami sebe co nevidět vyhladíme tím, že ji definitivně zničíme…

Toto léto jsem trávila spoustu času na zahradě, s rukama v hlíně, hlavu vypnutou – jen jsem jedním okem sledovala synka a pak už jsem jen naslouchala řeči rostlin a větru. Nemluví lidskou řečí a nepoužívají slova. Používají tzv. „třetí jazyk“. Pokud je chcete slyšet, uši vám k tomu nepomůžou – ale intuice ano. Jen se celou svou bytostí otevřete a najednou cítíte jejich láskyplnou odezvu… Intuice mi také říká, ať se s vámi podělím o to, co jsem se dozvěděla. Sami uvidíte, zda to s vámi rezonuje nebo ne…

 

Jaká je „pozice“ lidí na této planetě? Jaký je smysl naší existence?

Všechno živé i (zdánlivě) neživé je stvořeno Bohem, ale pouze lidé v sobě mají přímo zakódovanou část Boha. Je přímo součástí naší DNA. Vím, že to tak nevypadá. Zapněte si zprávy a uvidíte všechno to násilí, které lidé páchají na sobě navzájem, na zvířatech a celé přírodě… Zdá se, že k Bohu máme hodně daleko. Zatímco ostatní tvorové, rostliny i ten nejmenší hmyz žije v souladu a také v rovnováze – pokud do toho nezasahujeme a nezpůsobíme, že se ten nebo onen druh přemnoží nebo je naopak těsně před vymřením – a my jako bychom byli úplně „mimo“… Ale i přesto je to tak.

Zatímco všechny živé organismy jsou nastaveny na své vlastní přežití a na to, aby podporovaly život jako takový a zároveň mají plně otevřenou komunikaci s Matkou Zemí, my sem přicházíme a v okamžiku zrození je nám spousta „spojů vypnuta“. A co nám není vypnuto hned, s tím ztrácíme kontakt v dětství a dospívání. Je to jako byste celý život žili v prostředí plném nádherných barev, tónů a vůní a najednou vám někdo odebral všechny smysly i paměť. Znovu se učíme vidět, slyšet a cítit a také žít v souladu s tou nádherou. Znovu zjišťujeme, že jsme důležitou součástí toho všeho a do určité míry i smyslem, proč to vše existuje… Gaia vnímá každý náš krok a vidí náš vnitřní posun. A o naší „božskosti“ na určité úrovni ví i vše živé. Jsme velmi milováni a ctěni pro nelehký úkol, který jsme na sebe vzali. A nikdo nás neodsuzuje, když klopýtáme a nedaří se nám nalézt tu správnou cestu. Avšak čím více se probouzíme a čím více ctíme a milujeme vše živé, tím více se nám tato láska vrací zpět. Čím aktivnější máme svou DNA (včetně Boží vrstvy), tím zdravější jsme, tím pomaleji stárneme a tím lépe nám je.  

Pozor! Rozhodně nechci říct, že je v pořádku Zemi znečišťovat, devastovat rostliny a týrat zvířata! To samozřejmě ne. Snažím se jen říct, že nejsme „paraziti“. Někdo říká, že když se hlásíme k tomu, že máme „Boha uvnitř“, tak je to velice egoistické a také „bezbožné“ rouhání. Pro mě je zase prohlášení, které popírá náš původ a naši roli zde, výrazem neúcty k Božímu stvoření a k dokonalému plánu, který nás sem zavedl. Je to popření naší role, zřeknutí se zodpovědnosti a odmítnutí vykonat svůj díl „práce“. Je to právě to, co nás vzdaluje od spolupráce se vším živým na této planetě…

 

Jak můžeme pomoci Matce Zemi?

No vlastně myšlenka, že „pomáháme“ Zemi je docela směšná. Je to, jako byste přišli za svojí maminkou, a řekli jí: „Mami, já ti pomůžu umýt nádobí a uklidit můj pokoj.“ Copak je to „její“ nádobí – jen proto, že uvařila společné jídlo pro všechny? A copak ona udělala nepořádek v našem pokoji? A přeci by se na vás maminka nejspíš usmála a řekla by: „Děkuju, zlatíčko, to jsi hodný/á. To budu moc ráda.“

Příroda je velmi mocná a dokáže si poradit prakticky se vším. Jen se podívejte, jak rychle se obnovuje život v moři, které zamořila ropná skvrna. Jak moc byli vědci překvapeni tou nečekanou rychlostí…

Má to tedy smysl – pomáhat? No samozřejmě, že ano! Jen jsem chtěla říct, že nejde o „pomoc Matce Zemi“, ale spíše nám samotným. Že je to součást probouzení a návratu ke kořenům, k symbióze se vším živým.

 

Co tedy můžeme udělat?

Spoustu věcí. Začněme třeba tím, že se začneme chovat mnohem ekologičtěji. Jak jen je to v rámci možností možné. Víte, myslím, že v naší tzv. „moderní civilizaci“ je téměř nemožné žít 100% ekologicky. To jen přírodní národy v pralese, kam ještě nedorazily naše „technologie“ to dokáží. Ale i tak je jakákoli snaha vítána. A zapojte do toho vlastní instinkt a zdravý selský rozum. Nenechte si nic podsouvat od ostatních. Některé věci nejsou tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát. Dám vám jeden takový příklad:

Plenky – nabízí se názor, že látkové pleny jsou ekologičtější než papírové, a vypadá to naprosto jasně. Hm, jenže co když se u papírových plen dostanete se spotřebou na 2-3 kusy denně, zatímco látkových je potřeba daleko víc? A teď si spočítejte spotřebu vody, elektřiny a pracího prostředku na jejich vyprání - no, už to tak jednoznačné není, že? Takže nezbývá než řídit se opravdu svým vlastním instinktem a třeba si i s přírodou popovídat… možná budete překvapeni. A ať už zvolíte kteroukoli variantu, vždycky existují i ekologičtější varianty (plen i pracích prostředků v ekologicky odbouratelném balení)… A pak existuje třeba možnost bezplenkové metody, pokud to dokážete, ale pokud potom výsledek snahy vašeho dítka rovnou nekompostujete, ale splachujete ho do záchodu, pak ani to není 100% ekologické! ;-) Nikoho tím neodsuzuju ani nesměřuju. Jen chci poukázat na to, že nic není až takové, jak se může na první pohled zdát. Pokud nasloucháte sobě a přírodě, pak je výsledná varianta ta nejlepší, kterou jste mohli zvolit, a Gaia to ví a cení si toho.

Co dál? No můžeme udělat ještě o krok dál – čistit i to, co „zaneřádili“ jiní. Uklízet odpadky v přírodě, čistit studánky… možností je spousta. Kromě ekologičtějších prostředků (ekologicky zabalených) také můžete zapracovat na snížení spotřeby energií a v ideálním případě i vytvoření soběstačného domu. A všimněte si, že u všech těchto věcí se vám vaše snaha vrací. A to mnoha způsoby. Mimo jiné i ekonomicky a také energií, která bude kolem vás hned příjemnější.

Je to jako s úklidem bytu nebo domu, ve kterém žijete – pro hodně lidí je úklid „otrava“, ale všimněte si, jak se vám hned uleví, když si vyklidíte třeba jen pár šuplíků, kde byla naštosována spousta věcí, které už dávno nepotřebujete. Jak to tam bylo téměř „zatuchlé“ a najednou je kolem mnohem příjemněji a lehčeji – a leckdy se zároveň s tím „náhodou“ vyřeší i nějaká vztahová či jiná záležitost ve vašem životě… Mám s tím bohaté zkušenosti a doporučuji. Vyklízím pravidelně. Pozor! Samozřejmě nemá smysl gruntovat ob den, ale v pravidelných intervalech, je to i zábava. Já třeba provádím generální úklid každé tři měsíce – o slunovratech a rovnodennosti…

No ale to už jsem trochu odbočila. Jsou i další formy, jak změnit energii na planetě a „vyčistit nepotřebné smetí“ v podobě těžkých energií. Pokud je ve vašem okolí (nebo i jinde v republice, případně na planetě) místo, kde je těžká energie, kde se nedaří ani přírodě ani lidem, pak existuje docela jednoduchý způsob. Jděte tam, sedněte si nebo stoupněte a pak tam vneste svoje světlo. Buďte majákem pro tu danou oblast. Každý má svůj způsob. Můžete se třeba pomodlit a požádat o zlepšení tamní situace, můžete tam častěji pobývat a pomáhat tam fyzicky. Velmi pomůže i jen to, že tam PLNĚ jste. To znamená, že si plně uvědomíte celé své tělo (nejen hlavu a srdce, ale opravdu celé tělo). Chvíli zhluboka dýcháte a uvědomujete si i všechny své části, které dalece přesahují vaši tělesnou schránku, a začnete zářit a vyzařovat své úplné bytí. Pocit lásky a prozářenosti je velmi silným nástrojem. A pak můžete třeba obejmout okolní stromy nebo se s láskou dívat na vše kolem, případně prostě jen tak sedět či stát. Někdy je potřeba celý proces opakovat častěji, ale i jediná takováto „návštěva“ přinese změnu. A opět – je velmi ceněna. A uvidíte, že i vy sami budete mít mnohem lepší pocit.

Pokud na některé místo nemůžete jít osobně, lze takto „prosvětlovat“ i na dálku. A tam je opět několik možností. Před časem jsem jich pár uvedla v článku „Jak pomoci světu i sobě?“. Je to tam popsáno podrobněji, tak se k tomu už nebudu vracet. Jen jsem se chtěla vyjádřit k názoru, který jsem nedávno někde slyšela nebo četla. A totiž, že když posíláme světlo a lásku nějaké konkrétní oblasti (jako třeba Sýrii, Libyi, Egyptu apod.), tak způsobujeme nerovnováhu, vnášíme do toho ego a tím vlastně škodíme. A že Gaia potřebuje, abychom to světlo nesměřovali, aby si ho mohla přesměrovat, kam sama potřebuje. A ještě to bylo vydáváno za názor buď přímo Gaii nebo jiné bytosti. Pobavilo mně to. Pokud se děje nějaká takto těžká událost, jako právě teď na Blízkém východě, je tam potřeba hodně soucitu! Všude, kde je tolik bolesti, utrpení a snad i nenávisti (a směrem k muslimům a muslimským zemím je jí opravdu hodně), pak je právě láska a soucit to, co to pomáhá rozpustit a uzdravit. A to v jakékoli podobě – i povídání si s lidmi přes sociální sítě (v tomto smyslu) má velký význam. Osobní podpora nebo vysvětlování toho, co se zde skutečně děje (pod povrchem), je také důležité. A ano, také pomoc energetická je velmi významná. Více k tomu najdete právě ve výše zmíněném článku. A může se stát, že bychom to někde s tou pomocí přehnali? Když něco nevím, zeptám se - a tak jsem to udělala i tentokrát. Samozřejmě, že se to nedá „přehnat“ a pokud něco děláme s opravdu čistým záměrem, bez nátlaku, nemůžeme tím nic zkazit. I kdyby se stalo, že by bylo soucitu „příliš“ (čistě teoreticky, prakticky to nejde), tak si s takovýmto čistým záměrem Gaia snadno poradí. Už si to přerozdělí. Ale to je velmi lineární pohled. Není třeba se toho bát.

 

 

A jak je to s masem a s potravou obecně?

To je dost kontroverzní otázka. Asi před čtvrt rokem jsem o tom psala ve svém článku „O jídle“ a tak jsem se teď ptala Gaii. Potvrdila mi to, co říká Kryon. Opět zdůraznila, že vše živé si uvědomuje naši přítomnost na této planetě a také to, že zde mají svůj účel. A součástí jejich účelu je i podpořit nás – vyživovat nás fyzicky i duševně. (Krása v jakékoli podobě je „potravou pro duši“.) Že je to tak záměrně nastaveno a je to v pořádku. Kdybychom tu nebyli, jejich život by ztrácel na významu. Samozřejmě, že když rostliny zamoříme pesticidy a necháváme je dozrát ve studených bednách bez slunce, a když zvířata týráme a chováme se k nim krutě, to všechno se v jídle a jeho hodnotě odrazí, ale to už je na nás, abychom to změnili a ohlídali. V zásadě však není nic špatného na tom, pokud se živíme například masem.

Ptala jsem se také, zda jsou některé druhy potravin tzv. „osvícenější“ než jiné. A opět mi to potvrdilo, co jsem cítila již předtím – každý člověk to má nastaveno jinak. Neexistuje jeden typ stravování, který by byl vhodný pro všechny a už vůbec neexistuje žádná „osvícená potravina“. To, co někteří vnímají, je to, že našli stravu, která je v souladu s JEJICH biologií a protože jedí to, co jim plně vyhovuje a udržuje to jejich tělo mladé a zdravé, tak díky tomu mají mnohem víc energie a tudíž „vzkvétají“ i duchovně.

 

Je ještě jiný způsob, jak můžeme pomoci celkovému zlepšení situace na Zemi?

Ano. Už jsem to vlastně zmínila před chvílí. Neměli bychom zapomínat pečovat sami o sebe. Dávat svému tělu vše, co opravdu potřebuje – tu správnou potravu, tekutiny a vůbec celkovou fyzickou i duchovní péči. To můžeme dělat všichni. A měli bychom. A Matka Příroda je právě ta, kdo nám v tom může ohromně pomoci. Krom toho, že nás vyživuje a dodává nám čerstvý vzduch, tak pobyt venku obecně má velmi příznivý vliv na obnovu celého těla. Voda, vzduch, Slunce… a také přímý kontakt s ní.

Je to zajímavé – dřív mě zahrádka nijak nelákala, ale teď, když jsem více v kontaktu „se sebou“, tak mně to úžasně baví. Nejen že tím „vylepšuji“ energii kolem, ale přímo ožívám (když to nepřeženu s hrbením se u záhonu). Bolesti hlavy, rýma, neklid, negativní pocity… to všechno mizí během chvilky. A můžete třeba trhat rajčata, odplevelovat záhony, zastřihávat růže nebo se třeba jen bosky procházet či ležet v trávě… Cokoli, při čem cítíte splynutí s přírodou, je ohromným životabudičem. No, teď už těch aktivit moc dostupných nebude, ale i procházka, odklízení sněhu nebo ještě lépe – koulování a sáňkování – i to je skvělý nápad! Však to nejspíš sami znáte. Nenechte se odradit, pokud vás „přepadne lenora“. Pár nádechů čerstvého vzduchu a bud vám hned líp a na lenoru si ani nevzpomenete.

 

A tím jsme myslím uzavřeli kruh – pobytem v přírodě získáváte přímé napojení, zlepšujete svůj zdravotní i psychický stav a „pomáháte“ celkovému zlepšení situace na Zemi.

 

Tak tedy Gaie, životu i lásce zdar!

 

Ode mne a Gaii s láskou…

 

 

Pro http://www.posvatnesrdce.cz/ Marie Kuchařová.