Krátké zamyšlení

25.04.2011 12:21

  

Tak si tak sedím v recepci hotelu, dokončuji články a fotky, chystám nové projekty a trochu rekapituluji. Znovu jsem koukala, co jsem dala do článku na duben a musím se usmívat.

 

Zrovna před chvílí jsem si znovu vybavila minulé Velikonoce a uplynulý rok. Loni jsem měla pocit „smrti“ (nemyslím fyzické), pak jako bych byla znovu počata a strávila ten rok v děloze. A teď mám pocit, že jsem se vyklubala. Koukám s údivem kolem sebe a zjišťuji, že svět, do kterého jsem se zrodila, je krásné místo. A že jsem do vínku dostala vše, po čem jsem kdy toužila. Některé věci jsou „v plenkách“, některé teprve přijdou, ale jsou již započaty a některé už si můžu v plné kráse užívat.

 

Před několika dny jsem silně pocítila, že tu mám zůstat. A ač je mi líto, že to znamená, že tentokrát nepojedu do Anglie (kde bude určitě nádherně), potřebovala jsem zůstat v Egyptě. Od minulé návštěvy jakoby se vše změnilo. Celý Egypt – fyzicky i energeticky… téměř to tu nepoznávám. Nejspíš je to i proto, že i já jsem se změnila – na všech úrovních. Hrozně si to užívám. A také se učím – lehkosti, hravosti, důvěře, příjímání a také tomu, co je v životě opravdu podstatné a jak z mála uděláte obrovský poklad.

 

Co jsem tady, tak kromě Hilariona jsem nebyla schopná dočíst ani jeden channelling a když medituji, tak je to spíš o vnitřním zklidnění, abych zjistila, jaký má být další krok nebo abych si odpočinula. Zjistila jsem, že nejúžasnějším „channelingem“ je, když na mě Ahmed nebo některé děti mluví arabsky a já jim rozumím. A nejlepším prostorem pro meditaci je náruč – ať už dětská, přátelská, či hřejivá, ochranná a milující. Krásné je, že největší dary přichází naprosto nečekaně a přirozeně. A nejkrásnější nápady mi pomohl rozvinout Ahmed, když jsem byla smutná a myslela jsem, že se budu muset vrátit domů dle původního plánu, protože se mi nepodaří zajistit letenky. Nakonec se ale zadařilo, takže hned po Očistné síle Nilu jsme zamířili do oázy Baharía a byly to úžasné 4 dny. Pouští jsme pouze projížděli, protože jsme se potřebovali trochu zrelaxovat po všem tom cestování a pak jsme zase spěchali zpět, protože měl David odletět. Nakonec se i on rozhodl pár dní zůstat, tak to teď kluci zařizují a pak… vlastně nevím, co bude pak. Ale je to jedno. Ať už zůstaneme v Káhiře nebo se vrátíme do Dahabu za našimi přáteli, určitě se budeme mít skvěle. Jsem propojená s Čechy i Anglií, přátele a rodinu mám na mailu, skypu a hlavně v srdci a další mám vedle sebe….

 

Ještě jednu věc jsem chtěla napsat. V průběhu obou cest se projevila jedna věc – jak moc je důležité uzemnění. (Teď dělám „chytrou“, ale když mi to Jaruška asi před rokem říkala, tak jsem se na ní „šklebila“, co že tím chce říct… že jsem přeci v pohodě….) Naštěstí jsme byli krásně vyvážená skupina a ti uzemněnější spontánně a nevědomky pomáhali ostatním. I když někdy prostě jen tím, že v nich probudili „lidské“ pocity jako nevrlost či naštvání (to když už bylo „nejhůř“). Nejde jen o to, že si trochu „ulítnete“… a na místech, jako je tohle, se to projeví dvojnásob. Můžete být sebevětší „mistři“, ale jak vám chybí uzemnění, začne to být nebezpečné... Hlavně psychicky. Naprosto ztratíte kontrolu sami nad sebou, za vším vidíte poslání, misi a své činy „svalujete“ na vyšší vedení, přestanete si uvědomovat, že vy sami jste ti, kteří činí rozhodnutí a jen vy sami si udělujete „svolení“. Možná začnete mít pocit, že jste něco víc, opovrhujete lidmi, kteří si prostě užívají život nebo třeba zdánlivě nemají takové „znalosti“ jako vy. A přitom třeba o životě vědí mnohem víc. Jenže oni to žijí a nemluví o tom. Je to další důležitá lekce – nezapomínat, že jsme duchovní bytosti v lidském těle. Prostě – je důležité nejen meditovat, přemítat, poletovat a channelovat… jsme tu proto, abychom to ŽILI!!! Abychom tvořili, radovali se, smáli a třeba i někdy plakali. Abychom dělali „chyby“ a poučili se z nich. To je náš úkol – ŽÍT, MILOVAT a RADOVAT SE! Tak pojďme na to.

 

S Láskou a Radostí v Srdci, M.

 

 

 

Pro www.posvatnesrdce.cz Marie Kuchařová